A sotva že svůj zrak obrátím málem:
Tu nebeskou juž vidím komediji,
Jak nebe lesk a peklo chmúry kryjí;
Zde Bouilon vjíždí v svatý Jerusalem;
Tam šílí Roland v lásce, v žárném boji;
Zde slávopísně zvoní k Lauře palem.
A k tomu věsti Skotský věštec pojí,
Anť zatím druhý Homér slepým zrakem
Pád angelův hlaholí v písni svojí.
Tam pěvcův král s knížecím v rukou znakem
Hrdinův svojich činy z listův čítá:
Sbor Jindřichův a Hamlet, Julje vzkvítá
Mu ze slov sladkých ve půvabu takém,
Že slúchačův všech mysl vstříc mu lítá!