Tak v slavné bavím na to společnosti,
V níž Řek si s Římanem podává ruku.
Zde Prometheus proklíná svoji muku;
Tam šílí Ajax v divé zoufalosti;
Zde vede slepce zbožná Antigona,
Tam Trója klesá v divobouřném hluku,
Anť osud lidský v Zevsa váze stoná.
Zde Veneřin syn klade původ Říma,
Tam světoduch své mocné změny koná;
Zde v hájích elegije sluch můj vnímá,
Až konečně při rozpěněném víně
„Odi profanum“ zavzní v svěžím stíně,
A spolu zvukem mocným vůkol hřímá:
„Justum et tenacem“ po vší po krajině.