Ó pěvče svatý! Músy milostníku,
Jenž’s vepěl v národ radosť svou i žely,
Jenž’s podal retům pramen vzplamenělý,
By v slasti pěli, v milostném i vzliku:
Kde tvé jsou kosti, kde tvůj popel drahý,
By putovati k němu podlé zvyku
Tvůj ctitel mohl v úctě bez rozvahy?
Neznámý hrob tvůj; stkvostné k němu prahy
Nevedou z kamu kraje italského;
Ni v ulitém se kovu jména tvého,
Či vzhledu tvého jeví vzáctné tahy!
Hrob tvůj květ zdobí máje neshubného,
Jenž pučel v hloubi srdce plamenného,
Když’s unášel byl v sladých bájí dráhy...