Zázračnou mocí vznášena se cítím –
Tu klesnu v pole, v domov divých zjevův,
Odkuď zazníval romon tajných zpěvův
K stolisté růži poroseným kvítím.
A stanu zemdlen nevýslovným žalem,
Jak bych umíral prchajícím žitím.
U hrobu klečím ozdob osiřalém,
Jejž slza moje trpkožalným kalem,
Jediným darem beze zisku, zlívá.
Zde slavný pěvec klidně odpočívá,
Jenž spřízněn s říší hvězdnou – s ideálem,
I po smrti slasť svou a bol svůj zpívá!
A přec bych neznal, kde jej země skrývá,
Kdyby zde nežil v zpěvu pozůstalém.