V tajemné říše snův jsem se pohroužil
A světův nevídaných v zjevy stkvělé,
Bych, jimi vznášen vzhůru v plavbě smělé,
Již tam dolétl, kam duch věčně toužil.
A když se noc svým baldachýnem klene,
Jenž mnohým za vzor svatých vidův sloužil,
Tu v písmě hvězd čtu divy převznešené
A původ krásy v nebi vypučené.
Oj! mocný ráj tu srdcem bujně vzkvítá,
V němž necítěných slastí prazdroj vítá;
A zázrakem to srdce uvolněné
Juž vábí v obor přeslavný moc skrytá,
A úlevy skoj mému nitru skýtá,
Že citův souhry pletu v věnec zvěnné.