Zde připomenouť musím, že ten statek
Orlovských leží v kraji takovém,
Kde ve všední den jako v velký svátek
Kroj původní se drží v právu svém
A dosuď nošen bývá od děvčátek.
Nuž arci mnohá z venkovských teď panen
Do města přijdouc – aby nepohaněn
Šat její zůstal – hned ho s sebe svlíkne
A brzo dlouhým městským sukním zvykne,
Jež za předrahý peníz sobě koupí:
Tak pod praporec kultury zde vstoupí.