„Tu výpar počal na mne účinkovať.
Já zapálil si tabák turecký
A počal kouřem pokoj zahalovať,
Že rozstíral se vůkol na všecky
Zde věci! Tak se zdál mi prorokovať
Tu věčnou tmu, v niž smrť nás ubytuje.
Tu nové horko mnou se rozstupuje,
A myšlénky se počínají kaliť
A v hustý závoj nesmyslů se haliť.
Já odhodil pak Heine-a a dýmal,
Že nic leč tmu jsem vůkol nevyjímal!