„Já od té doby často jsem ji vídal...
Jak byla krásna v tom svém objevu!
Ten půvab se jen s lehkou zdobou střídal,
By v každém milosladkém úsměvu
Lahodně srdce krasší opovídal.
A kde snad vzniklo ještě čeho přání:
Tam výraz v oku, v řeči libě chrání,
A jednoduchý pohyb nahrazuje,
Kde celý půvab zářit nemiluje:
Tak překvapivši krásou, upoutala,
Čím míň se vzdala, tím víc k sobě zvala.