A že měl žaludek svůj přeplněný –
Neb obědvaltě asi jídel šest,
Pak ňáký dessert mastně připravený,
Jak obyčejně při hostině jest –
Tu obešel jej spánek přerušený
Sny těžkými, strašnými příšerami
Divoucích zjevení, jak vládnou námi,
Když vystoupíme z mezí rozvážnosti
A jíme víc, než snesou naše kosti;
Však o tom může posvícení spíše
Vám povědíť než já, jenž verše píše.