Však z komárů až na tu gramatiku,
To věru víc než lyrický je skok!
My tedy nyní raděj bez povyku
Zas nazpět couvneme, kde řada slok
Tu mluvila o šťastném milovníku,
Jenž žel ach! najednou měl bez Ludmily
V té milé Praze velmi dlouhou chvíli.
Tu opět básnil... . Ty můj milý bože,
Co z dlouhé chvíle člověk počiť móže?...
Ten špatné verše dělá – jak já právě –
Ten zoufá, ten hrá, ten má lásku v hlavě.