Vladimír strne za takových řečí!
Jak mlýnský kámen v běhu nejhbitším
Se točí hlava mu, jak hlava něčí,
Jejž Mefistofel věcem nejvyšším
Dokladně učil ďábelskou svou péčí.
On vzhlédne k Delargé-ovi... V překvapení
Tu vidí, že ni třicet rokův není,
A přece tolik mocné učenosti
V své ostříhané moudré hlavě hostí.
A ač v těch létech právě navštěvoval
Sám školy: naň se sotva pamatoval.