„Ba uhlím, ježto devatenáctého
Je prvou pra-essencí století,
Chtěl skončiť jsem vše strasti žití svého
Tož odpoledne asi o pěti.
V ten den jsem vypil vína Tokayského,
Co stačila má celá pokladnice.
Pak zavřel jsem se pevně do světnice
A dal si zatopiti uhlím notně,
Že praskalo to strašně v celé plotně.
Domácí lidé se sic divili mně,
Že topím v červnu právě jako v zimě.