„„A co jste mocné hoře vytrpěla,
I jiný šílil divou bolestí!
Má mysl smutkem se mi obestřela,
Ba Vaše slova tehdy v neštěstí
Mne vrhla větší, než jste zamýšlela!
Proč, když Vás ponejprv mé oko zřelo,
By sotva víc Váš obraz zapomnělo,
Proč manželem jste zvala bratra svého?““
„To stalo se jen z žertu nevinného
A podlé úmluvy s ním! Nemyslila
Jsem, že ta slova strasť Vám způsobila!...“