A po snídaní nyní Vladimíra
Též v garderobu jednou sledujme,
Kde jeho šaty sluha uzavírá.
Nuž, je-li libo, chvilku postujme!...
Však outlocitnosť se as tomu vzpírá!?
Kdož na staré, či na kabáty nové
Se dívá rád, jež nosí básníkové!
A Vladimír byl in optima forma
Přec básníkem! Leč tehdy arci norma
Ta jeho Músa slavila juž chvíli,
Neb mělť on jiné před očima cíly!...