A přece básnil... Vždyť měl z toho radosť!...
A vše co básnil, aspoň procítil,
A učinil tím ovšem sobě zadosť,
Ač velmi málo z toho pochytil.
On básně nelhal; na jiných pak žádosť
On nepsal, jak by sobě byli přáli;
On psal jak cítil, jak v něm city hrály.
Ba neznal jak my divou romantiku,
S níž nadělá se pořád tolik křiku,
Ni Weltschmerzem západním pokulhával...
On k srdci pěl a srdce upoutával.