„Tu rozsvítil jsem... Při světle jsem kouřil
Pět minut; pak jsem péro uchopil,
A svoje zraky na chvíli zahmouřil
A ve říše se divů potopil.
Proud nadšení se v prsou náhle vzbouřil;
Já napsati chtěl poslední myšlénky,
By vydaly se jako upoměnky
Na poslední mé chvíle po mé smrti.
V tom však juž mdloba šeredně mne škrtí:
Já všecky myšlénky své náhle ztratil
A mudrctví vše prázdnou hlavou zplatil.