Tak sám a sám teď procházel se Prahou;
Neb Jaroslav se vrhl v práce proud,
By udusil spíš vášeň přeneblahou,
Jíž marně hleděl dosuď uniknouť,
A city bouřné ztišil přísnou snahou!...
Zatím se v kraje krásné jaro vkradlo.
Zas květlo, co dřív zimou smutně zvadlo,
A počaly se budiť ptactva hymny!
Tu zmizel náhle každý kabát zimní,
A dámy z muffů hned se vyloupnuly,
A „marchandky“ juž v práci utonuly.