I druzi naši ty dni hovořili
O hojných přípravách k té slavnosti.
„Nuž, tedy líbí se ti, bratře milý,
Má dívka?“ „„Mnoho štěstí!““ s vroucností
Tu odpověděl Jaroslav. „„Jeť ušlechtilý
To zjev, a přeji ti, by láska tvoje
V ní došla v skutku nezhubného zdroje.
Chceš jistě základ ku jejímu štěstí
Budoucně podať?““ „Příteli, tak jesti!“
Jaroslav umlk’, slza přešla řásy,
Ač nevěděl, proč slza ta se hlásí.