Od té noci, od té písně
Hradu vzešla děsná změna;
Jak by v budoucnost byl nazřel:
Věštba pěvce vyplněna.
Ze svého když královna se
Oslepného lesku svlékla,
Rozdělíc jej: tu jí zlatá
S hlavy koruna se smekla.
Místo ní se ve mdlých květech
Vínek zármutku skví v čele;
Místo lesku radostného
V oku perla slzy vřelé.
A den jasný leskem slávy
Pojednou se mraky kalí;
A ty skvostné hradu síně
V stíny skličné smutku halí.
Na krátko jen vzkvětl jasný
Královně den plný lesku:
Oslepena jím ach! klesla,
Z lásky v náruč padla stesků!