Tu umlkla. Ty upomínky žalné
Jí překrásný zdroj slzí rozchvěly.
Však oči její pláčem skoro kalné
Tak tajněmilým ohněm hořely,
Že tím víc nítily vše touhy palné.
A Vladimír jsa pohnut dívky želem
Hned útěchou ji blaží v slovu vřelém;
Až bolné dojmy zhynou v její hrudi.
Pak opět jiné upomínky vzbudí
A v krásném pohledu se kochá spolu,
Tak sladký podíl bera v jejím bolu!