„Ten spleen a Weltschmerz hanebný a perný,
Jenž nedávno mé nitro nafouknul,
Jen ve mně vzbudil úmysl ten černý,
Až mne i k samovraždě ponouknul.
A já jsa úmyslům svým vždycky věrný
Chtěl jsem vypáliť moudrý mozek sobě.
Však zastřelení sotva ku ozdobě
By bylo sloužilo mi po mé smrti.
Že slávy nedojde též, kdo se škrtí –
A já chtěl přece, blázen, slávu taky –
Tu vymýšlím hned způsob všelijaký.