Skip to content
1833–1875

XXXII.

Gustav Pfleger Moravský

„Na přání rodičův jsem měla ruku Svou podať muži, jejž jsem neznala; Tu vytrpěla jsem ach! mnohou muku, Než jsem se mocné vůli podala,

Nemajíc zdání srdcí o souzvuku. Leč hrůzné neštěstí mne z všeho boje Najednou vyrvalo a z nepokoje; Můj budoucí choť raněn s koně spádem

Dokončil život ve svém věku mladém. Já nemohla dél ve Florenci žíti, Chtíc do své drahé vlasti odejíti.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XXXII. · Gustav Pfleger Moravský · Poetry Cove