Tak zpěv dozněl – královna tu
V křeslo trůnu bleda klesne –
A v tom pádu stůl a číše
S vína zlatem na zem klesne.
Jedním vzkřikem uděšení
Celá síň se v úchvat noří –
Jak by pěvec hněv svůj nažeh’,
Všechněm zraky hněvem hoří.
Nastal zmatek, řev a šumot,
Že se hrad chvěl ve základech,
Že až háje zašuměly
V ozářených Lunou sadech.
Vše se ku královně hrne –
Její pěvec dlí jen bledý,
A on ku královně choré
Upírá své palné hledy.