Tu sladkou jednotvárnosť náhle vzruší
Ach! jednoho dne trpké loučení;
Neb Liduška – jak se to vůbec sluší –
S svou matkou odjela bez prodlení
K jakési tetce, jež smrt blízkou tuší,
A již Liduška nikdy neviděla.
Ta nyní teprv viděti ji chtěla,
A za to, že k ní přijela, ta tetka
Na smrtném lůžku ji, ne beze svědka,
Jak druhá matka vroucně přivítala
A upřímné jí požehnání dala.