„Když jsem ji uzřel v také půvabnosti,
Tak dokonale ve všem způsobnou,
Hodnou, by světoslavnou mistrovností
A krásnou pílí steronásobnou
Se Tiziana stkvěla v budoucnosti:
Tu po mém srdci veta! V neustálém
Jsem boji s láskou žil a s ideálem,
Jehožto moci jsem se neuhájil;
V ní vtělený ten ideál se tajil
Nezasvěcence zrakům nedospělým,
Jímž umění se stává teprv celým!