Tak sebou mřel... Však po krátkém se času
Zas srdce k novým vzletům rozňalo,
A velké věci světa dalných pásů
V svou hloubi mocně vnímať počalo.
Zapomněv sebe a ruch nesouhlasů
Rozpínal křídla ducha ku přírodě
A k jejím tvarům a k jich krásné shodě,
A sebe minuv k člověčenstvu vzplanul,
Vždy dále touže, v snahách neustanul;
Poznával národů běh, světa činy,
Lidského ducha slavné pradějiny.