Juž vše naděj pohrobena
V tiché lůno minulosti,
Kam dřív touha s vroucím citem
Sklesla v mrtvé umdlenosti.
Tak to bývá na tom světě!
Rozkoš hyne v obejmutí;
Touha za ní v hrob se kloní,
Jejž ovívá naděj v dchnutí.
Ach! ta naděj temna hrobu
Upomínek slasti vodí!
Mrtvému však srdci více
Pokus jejich nelahodí...