Tu navštíví ho jednou odpoledne,
Když právě blouznil milém ve snění,
Najednou Delarge. Rek náš skoro zbledne,
Zděsiv se z toho jeho zjevení.
Pak překvapené zraky opět zvedne
A tázavě je k Delarge-ovi vzpírá.
Tenť rámě své mu vstříc juž rozestírá:
„Ty divíš se, že na živě jsem dosud!?
Vidím to, vidím! A ba divný osud
Zde na světě tím člověkem vždy vládne,
A jeho moci jsou přec přezáhadné.“