On stál tu sám a nikdo jeho citů
Nepojal divé, bolné proudění,
A s velikostí žalu větší v skrytu
Těch nepojmutých bolů šílení...
Sám sobě pomník bez vší víry štítu,
Co poraněný velikán se trávil;
Pohádkou sobě, klíče k ní se zbavil,
Odřekna všech se pout s vůkolním světem;
Vlastního nitra hyna strastným hnětem
On tanul mezi nebytím a bytím,
Mu žití bylo smrtí a smrt žitím.