„Ó jaktě krásna, přepůvabna byla!!
Ni ta se vděkům jejím vyrovná,
Pro niž se Troja ve ssutiny skryla;
Ba sama nebešťanů královna
By sotva nad ní mocně zvítězila...
Vše, čím se krása ve myšlénce hraní
V tom nejstkvělejším celku urovnání;
Co smysly vábí a co duší hýbá:
To v souladu se pěknou mírou líbá,
To vše se v jedno pojíc, v jedno splývá,
Díl v celku jevíc, celek v dílech skrývá.