Leč nyní k obědu!... Zde vypadalo
To trochu po pansku a trochu zas
Tak asi, jako když se ještě zvalo –
Toť arci dávnominulý teď čas –
K panu vrchnímu, což se často dálo.
Když vstoupil Vyšínský, tu zraky všicky
Se k němu obracely mechanicky.
Pak nastalo hned dlouhé uklánění
A velmi poetické uvádění
Těch nejobyčejnějších osobností,
V čemž Orlovský měl routiny až dosti.