„Já nevěděla, co je lásky tíseň,
A vzdala jsem se slabá hříčka jen,
Nevědouc také, že i krutou trýzeň
Snad chová v sobě ten mladosti sen;
On pohřížen jen v ideálů přízeň,
Snad myslil, že co hledal, nalez’ ve mně!
I mne ten zápal šálil milojemně;
Však sotva že jsem v pravý život vhlédla,
Ta jinou dráhou mysl má se vedla,
Já poznala, že lásku neznám, ano
Že blouzněním mé srdce oklamáno!