A Jaroslava druhdy mileného,
Jenž druhým jím byl v jiné osobě,
Víc nevážil si jako druha svého;
V té záchvatné a sladké ve mdlobě
V něm odpůrce jen viděl nevěrného,
Jenž úkor proti jeho lásce stavil,
By ho jen štěstí kýženého zbavil.
Tak přítel, čestné snahy, vlasť a sláva,
To všecko s jeho srdce opadává;
On v lásce horoucí svou krásou půli
Sám pohřbil pozbyv činů sladkou vůli....