Teď slunce růžné v obzor vystoupilo,
A novým životem se budil dol...
Tu srdce rekovo se rozrušilo,
Anť tanul jím tak sladký, milý bol,
Jakého dosud ještě nepočilo.
A zdálo se, že krásný kraj se stkvoucí
A sluncem jarým náhle oživnoucí
Je srdcem Vyšínského, jímž též znáhla
Prvotní žíla ušlých slastí táhla,
Že oživen jsa sluncem všeho žití
To, co byl zapomněl, teď opět cítí.