Tu vrh’ se ještě silou pozůstalou
Tichého zoufalství a rozvahy
Do moře knih!... Tak citů hrstku malou
Chtěl zapomínky v jícen neblahý
Sám zřítiť a svou naděj osiřelou.
A nový život měl mu nyní vzníti,
Štít moudrosti ho svojí září krýti,
Měl srdce chrániť od všech žhoucích citů,
A paměť jeho měla beze svitu
Blahostné vědomosti prchlé doby
Rozstříti nad ním všech myšlének hroby!...