Liduška stále věrna srdci svému
V své lásce vidí štěstí výměnu,
A podajíc se citu blaženému
Si nevzpomene jeho na změnu
A stejným ohněm plane k Vyšínskému.
On jest jí dražší teď, že s láskou pojí
Se sladký návyk milou mocí svojí.
Když nepřijde, tu truchlivá hned bývá,
A ňadrama juž plane touha živá,
By u ní byl, by slyšela hlas jeho,
A ztišila jím rozruch srdce svého.