Já pozřím vzhůru – na tarasu míhá
Se mezi květy sama jsouci květ
Milostná děva: zrak můj krásu stíhá,
A z pohledu mi mizí celý svět!...
Jak hvězda, ježto kruhy sfér obíhá
Svým krásným leskem bavíc lidské zraky
A sladkých mocí nosíc tajné znaky;
Jak svatý původ drahých nadějí,
Když v srdce tesklivé se sklánějí:
Tak se mi ona děva objevila,
Jak ji má duše roztoužená snila.