A dnes, když noc oko snivé
V procitnutí otevírá:
Aj, ký tajný půvab na hrad
Velebný se rozprostírá?
V zenitu se Luna leskne
Nade věncem černých věží:
Hlubý blankyt hvězd se mořem
Světla v síních cloní stěží.
A před hradem na tarasech
Vodotrysky v Luně hrají,
Jako pršky diamantů
V stříbra mze se rozlívají.
A ty síně hvězdozlaté
Se vším v takém lesku stály,
Jak v něm dosud starý hrad se
Neshlíd’, co jej nesou skály.
V síních stoly plné číší
Vínem zlatých, purpurových,
A všech krmí nejvzácnějších
V mísách zlatých, křišťálových.
Noc to slavnostní dnes byla,
Divů nevídaných plná:
Nejkrásnějších, jakých může
Podať báje kouzedlná.