Dvě noci ušly bez sladkého spánku,
A milý bol teď milší ruší sen,
A upomínka dechem lehkých vánků
Vždy sladkou dívku kouzlí v srdce jen
Jak první lásky blahém na poranku.
Kam vrhne hled, tam směvnou dívku vidí;
A když k ní milé myšlénky své řídí,
Tu přeblahostný úpal srdcem vroucím
Hned zachvěje a bolem slasti dchnoucím
Rek v touhách mře a k ní jen, ku ní touží
A celou duši v obraz její hrouží.