Tak panem vrchním byl juž dlouhá léta
A bohat’ očividně dál a dál,
A zdálo se, že mu vše štěstí vzkvětá;
Neb hrabě, jenž s svým jměním nakládal
Jak mnozí jiní, viděl, že je veta
Po jeho krásném statku Miloveském.
Tu musil konečně on s bolným steskem
Jej prodať, a by nepřišel snad zcela
Do cizích rukou, Orlovská tu chtěla,
By vrchní rozhod’ k laciné se koupi –
Tak statek krásný k jeho jmění stoupí.