„A vše, co blouznila kdys duše tužná,
Tož jedním rázem zjevilo se v zrak,
Anižby čeho fantasije pružná
K těm zjevům přičinila směle pak
Co luzných klamův umělkyně družná.
Neb jak tu dlím tak okouzlený zcela,
Tu ona píseň opět pozavzněla,
Zas milostnými zvuky mile kradla
Se v duši mou, že v sladkou mdlobu padla;
Já viděl sny své v plné půvabnosti
Předčeny ještě krásnou skutečností.