On vrh’ se v náruč jemu rozestřenou!
Však sotva v rukou druha spočinul:
Zas přehlušených vášní novou změnou
Se ruch v něm náhle v divé bouři hnul
A šílil celou duší rozechvěnou.
Tak vedl život plný bojů, trýzní
A hynul po útěše, míru žízní,
A zoufal, že ho bol ten neuchvátí,
Že zhynuv jen se k vzniku opět vrátí...
Pak prchá svět a sebe, druha svého,
Živoucí obraz žití zvráceného.