Když na doby vzpomínám,
Kde láska květla mi:
Tu litosť mně prochvívá
Bouřnými ňadrami!
Tu mhavá slza vniká
Mi v zatemněný hled,
A v upomínce stíká
V přesladké naposled!
Jen k tobě láskou věrnou
Jsem v slasti zahořel;
Tvůj obraz blahosklonný
V mém srdci jedno tkvěl;
Tu touhy libokojné
V má ňadra vítaly,
A oči v slze hojné
Jen láskou plakaly.
Mé písně k tobě spěly
Jak růže vonný dech:
Vše struny srdce chvěly
Jen k tobě v plný vzdech.
Ach! proč jsi pomizelo,
Ty štěstí lásky mé?
Proč srdce zchuravělo
V žalosti, v trýzni té?
Juž, děvo milovaná,
Vše tobě navracím,
Ač z mnohých bolných ran já
V své duši krvácím.
Zpět všecky písně vzejmi,
Jež’s ze mne vzloudila:
Jen sladký mír dej – dej mi,
Jehož’s mne zbavila!