„Též pro lásku mne na světě vše nudí,
Však nejsem i mody blasírovaný!
A kdyby nebylo tvých cigar: v hrudi
By dozrál hned plán rozvažovaný,
Jenž k vykonání moji ruku pudí,
Vypáliť mozek sobě! Na mou věru!
Kdo ví co nestane se ku večeru
Jednoho dne až dlouhá chvíle přijde...
Pak ať si řeknou, co chtí, všickni lidé!
Tvá cigara jsou, dovol, znamenitá!
Tak... a teď pojď, neb hostina nám vítá!...“