On myslí s ní, on o ní blouzní za dne,
On probdí noci a jen o ní sní,
Neb ona v něm vším srdce tlukem vládne.
On touží – vzdálen jí – jen stále k ní,
A rád by umřel u náruči vnadné,
Kdyby v ní věčně mohl odpočívať
A srdce žár na srdci jejím shřívať;
Ba dal by za’to rád i věčnosť celou,
Kdyby tak na rtech, ztráven láskou vřelou,
V tom sladkém palu vydech’ duši svoji
A všecky touhy ztopil v tomto znoji!...