Náš Vladimír plá novým lásky žárem,
Jenž prvních, krásných citův z popele
Jak živý fénix na bojišti starém
Se vzňal, by zahřál srdce zmrtvělé,
V ně opět život vznes’ svým novým darem.
On zas teď hyne sladkým nepokojem
A v touhách skoro zoufá nad úkojem;
On srdce tluk tak divně urychlený
Nadarmo viní z této náhlé změny,
On milý obraz hledí zabudnouti
A Marininým z mysli vytisknouti.