Jak mocně krásnou dívka se mu jeví!...
On pohlouben v ten obraz půvabův,
Že před ní stojí, sám to ani neví,
Jak omámený klamem krásných snův.
Na jejích ústech hrají luzné směvy,
V nichž poslední zvuk písně poumírá;
A v oko krásné výraz touhy vtírá
Se mocí sladkou v lehkém rozechvění,
Anť líce plane v milém uzardění!...
Tak krásná ve svém celém zjevu byla,
Jak si ji vroucí touha vymyslila.