„Ba právě tak jsem ve mladistvém věku
Blouznící tužbou příští byt svůj snil,
Když se mých přání v nejstkvělejším vděku
Živoucí pramen v srdci temenil,
Já neznal žití osudných to vzteků.
A k tomu domku snil jsem taras nízký,
A pod ním v stínu bujné vodotrysky,
A na tarasu za jarního času
Italských vlastí přepůvabnou krásu
Se zpěvem v ústech, s prsty v zvučné struně,
Jak touží po milenci při mdlé luně.