A co lesk dne zlaté slunce
Uved’ v síně hvězdné hradu:
Oj! tu stíní chladná pýcha
Královny vši sladkou vnadu.
Večerní kdy doba taje,
Nebloudí víc vonném v háji;
Více v touhách nenaslouchá
Sladkých písní sladší báji.
A když hvězdy na blankytu
Líbají se v něze vroucí:
Na rtech nevisí mu více,
Netiskne jej v lokte žhoucí.
A když pěvec v sladké chvíli
Královnu za ženu žádá:
První bolest sklamání tu
Ve hloub duše trpce skládá.
V lásce jeho srdce její
Že se jako v slunci shlíží –
Avšak k jinému že bájí
Svazky ruku její víží.