On postanul, a každý tón se vrýval
Lahodnou v prsa tužná ozvěnou,
A všecky slasti rázem rozechvíval,
Jež tam kdy žily mocí blaženou.
On blíže přistoupil, když zpěv dozníval,
A roznícen tím výrazem té písně
Dél nemoh’ opanovať srdce tísně
A vkročil v komnatu!... Tu ona sedí
Ve sladkém snění, v knížku mile hledí,
Anť velké lampy dušené jen světlo
V tvář padajíc tajemným kouzlem květlo.